Vítejte v online akademii Fruittech Harvest — tady se nehoníme jen za teorií, ale za skutečnými kroky, které přinesou viditelné výsledky ve vašem učení. Osobně věřím, že opravdové mistrovství vzniká právě tehdy, když investujete čas do každé dovednosti zvlášť, a my vás v tom provedeme krok za krokem... a občas i přidáme něco navíc, co jinde nenajdete.
Název „finances“ u nás není jen o teorii nebo přečtení pár pouček. Jde nám hlavně o to, aby účastníci skutečně pochopili, co dělají—ne jenom věděli, jak to má vypadat na papíře. Vždycky říkáme, že rozdíl mezi povrchním porozuměním a opravdovým zvládnutím je často mnohem větší, než si člověk na začátku myslí. Není to jen o tom se naučit jednotlivé kroky investování, ale opravdu jim přijít na kloub, zažít je v různých situacích a zjistit, jak se chovají v praxi—nebo jak se někdy chovají úplně jinak, než by člověk čekal. Co se ukázalo jako zásadní, je pravidelná práce s vlastními rozhodnutími—ne s těmi modelovými, ale s těmi, co jsou skutečně vaše, i když jsou zpočátku trochu nejisté nebo přímo chybné. Někteří účastníci třeba opakovaně naráží na stejnou překážku: když mají rozhodnout o konkrétní částce, najednou teorie mizí a přichází nervozita. A přesně tady se snažíme být konkrétní, někdy i trochu osobní—říkám to proto, že jsem viděl, jak právě tady se často láme chleba. Jednou z věcí, která lidem opravdu pomáhá, je, když mají možnost rozebrat svá rozhodnutí s ostatními, bez tlaku na výkon nebo „správnost“. Tenhle sdílený prostor bývá pro mnohé překvapivě osvobozující. Abych byl upřímný, někdy vidím, že někoho překvapí, jak moc investiční postupy ovlivňují i běžné denní situace. Třeba když se naučí rozpoznat vlastní vzorce v rozhodování—najednou to začne prosakovat i do oblastí, které s investicemi na první pohled nesouvisí. Vlastně jsme to ani neplánovali, ale časem jsme zjistili, že tahle „vedlejší“ změna je pro řadu lidí skoro stejně důležitá jako samotné investiční výsledky. A postupem let jsme museli přidat různé drobné zásahy, když jsme viděli, kde účastníci nejčastěji klopýtají—někdy stačila jednoduchá změna v zadání, jindy bylo potřeba přidat více času na rozmyšlenou. No a nakonec—byť se snažíme držet určitou strukturu, vždycky necháváme prostor pro otázky a zvláštní situace, které se objeví až v průběhu. Opravdu platí, že když máte možnost se v bezpečném prostředí zeptat na to, co vás doopravdy trápí (nebo co vám připadá příliš „hloupé“ na otázku), cesta k sebejistotě je mnohem kratší. Tohle je možná ta část, na kterou jsem osobně nejvíc hrdý. Ne proto, že by to byla nějaká převratná metoda, ale protože v reálném životě přesně tohle často chybí. A myslím, že právě tady se teorie mění ve skutečné dovednosti, které mají šanci přežít i mimo učebnici.
Každé ráno se potkávám s hrnkem kávy (někdy už druhým) u počítače, ještě než začnou první online hodiny – a víte, někdy je to vážně trochu adrenalin. Kamery zapnuté, někdo má v pozadí běžící pračku, někdo psa, a občas slyším, jak si někdo šeptá s mamkou za zády. Ale právě to dělá online výuku tak zvláštní – nejsme spolu ve třídě, ale stejně si najdeme způsob, jak být propojení. V Teamsu občas někdo zapomene ztlumit mikrofon, což vyústí v úsměvné chvíle, nebo mi studenti píšou otázky do chatu během výkladu, což mě občas rozhodí, ale neměnila bych. Sdílím obrazovku, ukazuju prezentace, někdy kreslím rovnou na digitální tabuli, někdy prostě jen něco rychle načmárám na papír a ukážu do kamery – improvizace je základ. Ráda pozoruju, jak se i ti nejtišší odváží napsat svůj názor, když nemusí mluvit před celou třídou. Ale víte co, někdy mám chuť všechny pozvat na obyčejný čaj a neřešit, jestli se jim seká wifi. Online výuka je plná malých vítězství i drobných trablů – a když student po hodině napíše, že mu něco konečně došlo, je to lepší než všechny lajky na Instagramu.
Běžný formát vás postaví přímo doprostřed procesu – žádné pasivní sledování, ale opravdové kroky s konkrétní zpětnou vazbou, kterou byste v základní verzi marně hledali. K tomu se přidává možnost reálně konzultovat vlastní postupy a chyby, což bývá, aspoň podle mě, největší posun oproti čistě teoretickému studiu. A ano, občas se stane, že místo ideálního postupu narazíte na něco úplně mimo, třeba tip na knihu, kterou byste jinak přešli – a právě tyhle nenápadné momenty často zůstanou v hlavě nejdéle.
Základní účast v systému posouvání investičních dovedností se odlišuje hlavně tím, že umožňuje vstoupit do procesu bez přetížení složitostí – člověk má prostor zkoušet si jednotlivé kroky podle potřeby, někdy i s menší dávkou nejistoty, což mi přijde vlastně docela osvěžující. Není tu tlak na okamžité výsledky, spíš jde o to, že získáte první reálné vhledy (často se ukáže, že ty malé objevy mají největší dopad). A možná bych řekl, že právě ta možnost vrátit se k základům, když je to potřeba, je něco, co se v pokročilejších variantách už tolik nenajde.
Naše ceny kurzů jsou jasné a přehledné — žádné skryté poplatky nebo zbytečné složitosti. Vždycky jsem si myslel, že učení by mělo být co nejvíc přizpůsobitelné vašemu životu, a proto nabízíme různé možnosti podle toho, kolik času a energie můžete věnovat. Někdo potřebuje intenzivní tempo, jiný zas preferuje volnější přístup; chápu to, každý jsme jiný a naše nabídka se tomu snaží přizpůsobit. A kdo ví, třeba si časem najdete svůj vlastní způsob, jak z toho vytěžit maximum. Podívejte se na tyto možnosti a zvažte je jako investici do vašeho dalšího rozvoje:
Vyzvěte sami sebe, může to být poučná zkušenost.
OdešleteLada
Vedoucí pracovník
Fruittech Harvest vznikl trochu z touhy změnit zažité pořádky a trochu z frustrace nad tím, jak vypadalo vzdělávání v investování pro mladé lidi v Česku. Pamatuju si, jak kdysi jeden z našich lektorů mluvil o tom, jak na střední škole dostal do ruky první akcii, aniž by vůbec tušil, co s ní dělat. A právě tahle osobní zkušenost – zmatek a zároveň zvědavost – se propisuje do našeho přístupu. Nejde nám jen o předávání informací, které si každý může během pěti minut vygooglit. Chceme, aby se studenti ptali, aby dělali chyby (no jasně, někdy to bolí), aby si sáhli na vlastní kůži, co investice opravdu znamenají. Děje se to v malých skupinách, kde je prostor na debatu i na mlčení, a kde se často stírá hranice mezi učitelem a studentem. Začínali jsme v roce 2017 s jedním kurzem a hrstkou odvážlivců, což byla spíš parta kamarádů než oficiální třída. Tehdy nás ani nenapadlo, že za pár let budeme vyvíjet vlastní simulátor investičních rozhodnutí, který dnes běží na webu a do kterého se během prvního roku zapojilo přes 1200 studentů z celé republiky. To pro nás byl zlom – nejen proto, že šlo o náš první opravdu “velký” projekt, ale hlavně proto, jak rychle se ukázalo, že když studentům svěříte důvěru a nástroje, začnou přicházet s nápady, které by nás samotné nikdy nenapadly. Tímhle se vlastně učíme i my — a to je možná to nejcennější. Metody, které používáme, nejsou žádné dogma. Každý běh kurzu je trochu jiný, protože každý student je jiný. Někdy máme diskuze, které sklouznou k filozofii, jindy je třída plná exceliánů, kteří chtějí všechno měřit a počítat. Snažíme se vždycky najít rovnováhu mezi praxí a teorií, mezi tradičním výkladem a samostatným zkoušením. A – což může znít trochu zvláštně – občas se spokojíme i s tím, že něco prostě nevíme. Věřím, že právě tahle otevřenost a ochota riskovat dělá z Fruittech Harvest místo, kde se vzdělává nejen o investicích, ale hlavně o sobě.
Tím, že si nyní prohlížíte naše stránky, zahrnujete souhlas s používáním souborů cookie.